na Blog.cz

Takže mám tu pro vás zprávu. Končím s tímto blogem. Možná vám to přijde naprosto nečekané a zběsilé rozhodnutí, ale já už jsem to plánovala dlouhu. Vždycky jsem sice od toho rozhodnutí upustila, ale teď už je to definitivní. Jsem ráda, že se vám povídky líbily, ale já jsem s nima nikdy nebyla spokojená a vůbec jsem k nim měla takovou nechuť... Vlastně tak úplně nekončím mám teď jiný blog, je ale jiný, osobní. Je to asi to co jsem potřebovala, ale zatím tam toho moc není. Kdyby se někdo chtěl podívat tak může, ale do ničeho vás nenutím. S povídkami nebudu pokračovat a nebo možná budu, ale přepíšu je. Vážně ještě něvím, zatím mám nápad na takovou jednorázovku, jestli to napíšu bude to TADY.
Na vaše blogy budu chodit pořád, to se nezmění...
Loučím se s vámi....

Denise

P.S.: Odpověď na hádanku: je mi 13 let, narodila jsem se 21. 1. 1995. Je to málo, klidně můžete říct, že jsem prcek, ale to asi budu těžko měnit... :o)

Dneska jsem pročítala komentáře u starších článků a na jeden hezký jsem narazila:

:)... hezké. Je fakt, že občas komentáře nepíšu, ale to většinou u povídek, které se mi vůbec nelíbí, nebo mě ničím nezaujmou... u tebe to snad bude jinak.
Jo a kdyby jsi mi chtěla udělat radost a získat pravidelnou čtenářku a komentátorku povídek (ale i tak sis mě už možná získala:), tak bych ocenila povídky na nějaké originální téma - miluju třeba novou generaci dětí Harryho, Hermiony a Rona... a nebo bych si děsně ráda přečetla něco o páru Narcisa a Lucius... a nebo o zakladatelích školy (ale to je dost těžké téma, sama jsem se o to pokusila a vyšla z toho parodie:-D)... prostě cokoliv o méně známých postavách z kánonu.
Mám totiž problém... jsem přepobertovaná:-D.

Takže jednak děkuji Snowy za koment. A teď taky k zadání povídce na přání:
zkusím něco vymyslet, spíš asi povídku na pokračování, i když ,kdo ví... :o)
Všechny nápady vypadají zajímavě, ale nevím co si vyberu... Asi nejvíce mě oslovila Narcissa a Lucius. Prostě se vrhnu na psaní a něco (doufám) sesmolím... :o)
Už podruhé za tento den se loučím a možná ještě stihnu přichvátat s povídkou... no, kdo ví, že?! :)

Ahoj všichni, jsem zase zpátky a další kapitolky přibydou, hmm.... řeknu to takhle- mám něco rozepsané... :o)
Milovat a nenávidět mám vymyšlené někde z prostředka, ale ten začátek mi pořád nějak nejde. Chtěla bych přidat nějakou jednorázovku, ale nevím, nevím....
Nápady by byly, ale čas žádný... znáte to!
Každopádně děkuju všem za komentáře k nejnovější kapitolce a slibuju, že jak jen to půjde napíšu pokračování.
Zatím se s vámi loučím

Denise...

Dneska jsem měla chuť psát... Jenže! Jenže jsem se mrkla na komenty a zase ve mě začal hlodat červík pochybností- má vůbec cenu psát, když povídku stejně čte tak málo lidí? Jsem akorát moc vděčná Alvianě, Jenny a LilyV, protože ty nezklamaly a komentovaly.
Také se chci zeptat kde je Lištička? U mě na blogu se dlouho neukázala... Naštvala jsem tě něčím?

A pak je tu hádanka! Kolik tak myslíte, že je mi let? Prosím a škemrám abyste svoje úvahy napsaly do komentářů! Hodnoťte samozřejmě podle povídek. Přijdu vám tak na 15 nebo na dítě předškolního věku? :o)
No, jsem zvědavá....(Prosím ty co na beton vědí kolik mi je aby neodpovídali!!!)

A nezapomeňte- KOMENTY 4EVER! :o))

Tak tohle není tak úplně kresba...Ale je to docela zajímavé, konkrétně se jedná o nápis Denise, který je vrytý do písku.... :oD

Jo a ještě- rok 2007, Rhodos

http://img.enter4u.eu/PICT16155ee3.JPG

Uf, konečně jsem to dopsala. Je tu nová, úplně zmatená kapitolka k Snad jednou pochopíš. Sice jsem nejdřív slibovala Milovat a nenávidět, ale to mi nějak nešlo a navíc jsem SJP už měla rozepsaný.
Byla o docela makačka, ale mám dojem, že mi z toho vylezla totální blbost...Snad to jednou pochopíte! :o))

-Nečetla jsem to po sobě takže se předem omlouvám za chyby!
-Pozor: většina toho zmatku by se měla objasnit v dalších kapitolách!
-Jako bonus tady máte ten roztomilý obrázek :o) Ten, ale s kapitolou vůbec nesouvisí!

Ahojky, opravdu se omlouvám, že jsem se zase jednou dlouho neukázala... no nebylo to zas tak dlouho, ale stejně :o)

Jo a taky mě mrzí, že poslední dobou nemám čas na komentování ani čtení cizích povídek.. Za to se taky omlouvám a slibuju, že to brzy napravím.

A samozřejmě bude co nevidět nějaká ta kapitola, konkrétně se chystám na Milovat a nenávidět, protože do ní se mi chce o poznání více než do Snad jednou pochopíš. I když mám pocit, že SJP máte radši a taky jsem zaregistrovala obavy, že začnu vytvářet tak zvanou Mary Sue! Ne tak to rozhodně nebude, opravdu se budu snažit povídku Milovat a nenávidět neznetvořit.... :o)

A poslední omluva: Já vím, že ten můj pravopis dost kolísá. :o)
Vážně se vynasnažím psát čárky tam kde mají být, ale nevím, nevím (teď jsem ty čárky určitě taky dala tam kde nemají být, co? :-))

Tak tedy hezké prázdniny, vydařené dovolené a.. však to znáte :o)

Denise

Od chvíle kdy Moudrý klobouk vykřikl název mé koleje uplynula dlouhá doba. Už je to sedm let a já si pořád připadám jiná, nechtěná. Ale i přes můj počáteční odpor k mé koleji jsem se dokázala zařadit mezi ty vlky a tvářit se jako jedna z nich, i když uvnitř jsem pořád byla vyplašená ovce.
A pak tu bylo ještě něco - závist. Užírala jsem se každým dnem kdy jsem nahlížela k Nebelvírskému stolu a dívala se na ty šťastné, smějící se obličeje. Já tam měla být s nimi a přesto mi osud nedovolil vzít si svůj kousek štěstí, který mi náležel.
Celé dny jsem se musela přetvařovat, dělat ze sebe zlou a povýšenou Zmijozelačku. Proč? Kdybych se chovala jinak Zmijozelští by mě rozcupovali za živa. Ti si potrpí na svůj řád a chladnokrevnost. Najdou si svého vůdce a toho na slovo poslouchají. No není to...směšné?
I přes to, že jsem nenáviděla svou kolej jsem se mohla přenést. Daleko horší bylo zjištění, že o holku ze Zmijozelu nikdo nestojí. Snažila jsem se spřátelit aspoň s někým. Zaujala mě rusovláska se kterou jsem poprvé seděla ve vlaku. Docela jsme si rozuměly, mohly bychom být kamarádky. Ale když jsem byla zařazená do Zmijozelu a ona do Nebelvíru, její náklonost a sympatie ke mě značně ochladly. Od prvního ročníku jsem s ní nepromluvila.
A úplně nejhorší byl dopis od mých rodičů, když se dozvěděli, že jsem byla zařazená do Zmijozelu. Byli zklamaní, i když to doslova nenapsali dalo se to vycítit. Od téhle chvíle jsem nejezdila na Vánoce domů.
A taky mě trápí můj bratr, John. Ještě dnes mě bolí, když jdu po chodbě a on se na mě dívá s takovým odporem v očích. Můžu snad za to, že mě Moudrý klobouk poslal do Zmijozelu? Do dneška nepochopím, co tak strašného jsem udělala, že se ke mě lidé které jsem milovala obrací zády.
Ale teď nemá cenu smutnit. Setřu si slzu a zase jako chladná Zmijozelačka sejdu po schodech do společenské místnosti. Zmijozelští už seděli u krbu a mě došlo, že to je má jediná rodina, kterou můžu mít...